Místopis

Rychlebský…

"Nildo, na té mapě co jsem vzala jsou jen Jeseníky, ne Rychlebky."

"Koupíme pořádnou v Jeseníku na nádraží."

Malý krámek s mapami, knihami a vším co turista potřebuje. "Dobrý večer, máte mapu Rychlebských hor?"

Paní se na mě podívá, jako bych žádala mapy severozápadní části Pamíru. "Počkejte já se podívám." Jde dozadu, přináší velmi uprášenou, evidentně nepoužívanou krabici s mapami, které nestojí zato mít na pultě. Hledá. Hledá dlouze.

"Podívejte, tady, tak jí fakt máme!" Sama je překvapená. "A kde to vlastně je, ty Rychlebské hory?"

Teď jsme překvapení zase my. Střílí si z nás? Opatrně to zkouším vysvětlit. "No, tady, za Lipovou, pár kilometrů, ty kopce směrem na Javorník… "

"Vážně? No tak vidíte, já tu žiji třicet let, a ještě nikdy jsem tam nebyla."

…Kraj

Kraj za dvěma průsmyky, zapomenuté území, kde se bez obav můžete napít z vodopádu, zabloudit v lesích, přejíst se malin na Borůvkové hoře, na vršku kopce objevit pustý kostel, koupat se za úplňku v zatopeném lomu. Končina prokletá i promodlená.

Pustá krajina, kde turistu potkáte jen když už se vám stýská po lidech, kraj kam je odevšad daleko. Okraj světa, kde si vítr může svobodně pískat na luční trávy a vysoké smrky, místo kde věříte na čarodějnice a draky.

Území kde čas plyne jinak, kde vaše městské zvyky nenajdou uplatnění. Země s vlastními zákony, místo odkud mladí vždy utíkali někam do světa a místo kam se ostatní lidé mohli schovat a žít zde.

Písečná, Žulová, Lipová, Vápenná, Travná, Ostružná, Zlaté Hory, Černá voda, Vlčice…

Zóna.